AG@JORDAN suita
Rohatec, 08/2010
matčiny steny
kruté bolesti
v krajině řeber
(1)
ještě jednou jsem se ohlédl za sebe,
na svůj bílý polštář v posteli,
to tiché místo posledního spočinutí
při rádiu jednoduché krystalky,
kde jsme společně naslouchali
praskání dějin, kdy stalin už byl mrtev
a do krystálového lustru třemi svítidly
vrážela moje dětská věčnost noci
v úzkostech pod kobercem
naletujících náloží ohňostrojů
nádherná válka
nádherná mrtvá těla
smrt jásá
takovou krásu neviděla
zběsile běžím
pod svatou trojicí
šrapnelů déšť
je zvonem zvonícím
smrt kosí zvesela
vždyť o všem věděla
ó bože vždyť
to se nedělá
ze sloupů štípy
a svatých ruky nohy
smrtičko pospícháš
na to ty máš vlohy
v zášti létajících strojů
s proviněními principu lidskosti
vůči lidským postavičkám
pobíhajícím vedle vody svaté
trojice, vztekle prskají
jak ostré smrtící kapky třpytky oceli
rozsévané na běžícím pásu
bleskové smrti v proudu
kuckajících ohňů v hořící trávě
až ke zvonicím kostelních
ruin pod nebesy bohů
k městskému domu správy věcí tvých
vy noci podivné
noci siré
vy ruce nehybné
oči mrtvé
co to díš živáčku
už doběhnou tě chrti
zpíváš tu písničku
s živou smrtí
na tupou kosu
a nepořádek spílá
do mozku znamení
ti vypálila
já nevěděl
že dívat se tam nesmí
ten pohled její bez dna
plný kostek z třešní
dům ležel popelem
pod černým horizontem hor běžmo
ke schodům sklepení
protinebeského krytu, útěkem před
blankytem modři a původcem zla
v neznámém vesmíru
nad hlavami obyvatel
v prosbách spásy od nenasytných
živých modelů smrti,
v soužení ruce mělní kosti růženců
a kůži v neustálém drmolení
nejistoty proseb o boží milost
(2)
proto jsem ztěžka vystoupil na parapet,
ta díra světa byla
lákavá a třpytilo se v ní bílé jarní pučící okvětí
na sporých křížcích jabloní,
které by stejně neunesly plody, kdyby dozrály
snad jenom plánky
a dvůr podemnou byl tak rozsáhlý,
že k hranicím řeky nedohlédneš,
ani nevrátíš se včas
ke zvonění zvonů na ohořelých trámech
a já si uvědomil
žádná krev
jenom bílé cáry
bílých nocí řev
se může vrátit
tma je ta hrůza
co mi strhá prsa
ke tvému líci mámo
má přitulená pusa
o kousky světel
žehrám v pláči
hluboká světla
mi vláknem nevystačí
suché je oko
a žádný zvuk
smilujte se
dítě jsem .. kluk
vy noci podivné
noci siré
vy ruce nehybné
oči mrtvé
ne já ustoupím prostoru,
ale prostor do mne usiluje vstoupit
vzít si, co je a bylo provždy jeho,
také mu vstupuji do vědomí
do jeho chrámu bez přemýšlení
nad city čistoty a ochrany
spoléhám nade vše,
ano jsem nade vším není rozdílu
mezi výškou a hloubkou,
není více nenávisti, neslyšet
svist bomb, jen to plačlivé chvění plechů
a stříbrný déšť staniolu,
vlčí vytí sirén profétů smrti,
když z neznáma hlesl ubolený pláč dítěte,
byla to reakce země, zmohla se k protestu,
ona bez viny snáší zrání vředu nenávisti lidí
kteří všechno spouští
dle genetického scénáře stvořitele
a prozřetelnosti
v dlouhém napředování času zvednou zrak
prachem znejištěni k horizontu
v dohledu zataženém tmou
dítě proběhlo boží mukou
zvon srdce mu
poplašeně bije
a dítě ještě žije
mámo
tvá vůně ve mně svítí
mámo
již nebudu si hrát
mámo
jak do tebe se vrátím ?
když mrtva jsi
nemám co bych ztratil ?
nad oceánem skal a písku,
z explozí náloží nesoucích jas
a smrt nad zpěvy modlících,
již odvádějí řeky lesům
a stráně květinám,
trhají křídla motýlům a zabíjejí lidi
živé i mrtvé proto, že se mají rádi,
což není součástí
plánu v hrozné bolesti nenávisti,
která krouží mstivými
křídly do výšek
a nad orly vypouští kořist do dolin,
aby se roztříštila o kámen
nárazem stříbrných včel, jež vypouští
k zemi dvě svítící pumy
jako dar neproviněným městům
a všechny mozky přestavěli
na stejnou vteřinu smrti stejnou polohu
všech vteřinových rafiček věžových hodin
všech statisíců životů ..
(3)
znám závan gravitace
nad parapetem okna,
ještě tady na téhle straně se všemi
kteří trpí součástmi nové přítomnosti,
protože dny jsou nehanebné a svlečené
do naha, jak pobíhají bez cíle před věčností,
zmatenci bez odvahy,
zjevně nepřipraveni žít tuhle skutečnost
bez cíle zahnáni ke dnu propasti,
což je i nad naše síly
je to marné
ženám jihnou slova
děťátka nenarozená
tolik jsem si vás vychovala
a kolik pochovám vás znova
dobře jim holátkám nenarozeným
nemusí se vracet do mámy
ani je nezachytí v sítích
nebolí a netrápí je žití
maminko neopouštěj je
ony odejdou a se vrátí
duše nenarozené
tvou lásku rády splatí
nepohozené zatím...
je to marné, k čemu řeč,
když není slyšet, hluchoněmí
mezi slepci, jak vážné jsou důvody,
proč má být smrt
tak rafinovaná a umírání tak křečovité,
komu slouží to chvění
svalové vzepětí trupů,
kvílení vyhřezlých mozků
echa signálů pro výstrahu
a pozůstalí jsou již minulostí
nerozhodli se odejít,
mermomocí chtěli zůstat ležet
na špičce stébla mládě
od větrů k zemi se sklání
modli se miláčku za ni
osud matčin ..
dej znamení naději
do lesní vody
šupinu vhodím
a dítě zplodím
při svých potomcích,
dětech a vnucích a předcích
v jedné věkové linii navždy
v této hlíně a přívětivém chladu
rozpálená těla i tvoje tvář nocí
změněná na mrtvoly ..
prosta jakýchkoliv zásad
vyčkávání na vhodnou chvíli bez zábran
a náboženství v magnetickém údolí
v úponu dvou pólů nechá se odvést
prostorem do sítí mého universa
modlitebně vetřít se
do hlavní lodě
v tónech songů
v nouzi být spolu
místo bible
písmen tepajících
vyložit ruce na lavici
a číst si..číst
co v nás není z vody
je z duše a víry
zem po které chodíš
a bůh milostivý...
studnice žalu poloplná
jen na pohledu záleží
zda oběť jsi
anebo vlna
co do moře dál poběží
vlít mne, nadnést nad oběma
do jiné hladiny jiskřících skal
do jasu nemyslitelna,
kde vidí slepí a slyší neslyšící
pro vstoupení do zřídel vonné páry
k jinému bytí ..
(4)
nebol to deň amorfného stúpania
k rozvrátenému obzoru
vykročil som z parapetu okna
do beztiaže bezbarevného podložia
nad sýtou zelenou rovinou
posiatou červenými lístkami
májových nádherností,
bledoružové okvetie jari
mladých jabloní
vybodkovalo zem podo mnou,
po ktorej sa ponáhľali obyvatelia
schvátení úpornými starosťami
žiaden z nich nevzhliadol nad seba
a nerozjasnila sa mu tvár
žiaden nepostrehol,
že obloha je nová, zo skla priehľadná
transparentná,
môžeš sa po nej prechádzať
v akýchkoľvek rovinách a úrovniach
stačí málo napnúť myseľ, zachcieť vo
vedomí, zatúžiť v sebe samom ..
tuny snů vězní hřbitovy
nádherná těla
a skvělí muži
žádný ti .. lásko!, nepoví
a nedaruje růži
odmítá země gravitaci
již první
do kosmu padli ptáci
a zvládnout vnitřní sílu
stát nad věcmi
nad druhými
i nad sebou ..
ludwig@jordan
GORGEOUS WAR
@ AG JORDAN suite
Rohatec, 08/2010
maternal wall
the toughest stems tears
not fit into the heavens
worry about only the stones
(1)
once I looked at each other,
on his white pillow in bed
a quiet place in the last repose radio
single crystals
where we listened together
cracking history when Stalin
was already dead
the three lights crystal chandelier
rammed my baby forever night
in distress under the carpet
naletujících charges fireworks
Gorgeous War
beautiful bodies
Death Crow
seen such beauty
I run frantically
the holy trinity
shrapnel rain
bell is ringing
death cheerfully mowing
after all, everyone knew about
oh god after all
it does
of columns Štípa
holy hand and foot
goner hurry
that you've got talent
in spite of flying machines
the offense principle of humanity
to human postavičkám
pobíhajícím next to holy water
Trinity, angrily sputtering
how sharp drops deadly glitter of steel
sowing on a treadmill
lightning death in the stream
kuckajících fires burning in grass
up to the church bell towers
ruins under heaven gods
the town house management
of your affairs
you strange night
Sire night
you hands motionless
dead eyes
what thou shalt say soul
it'll run you greyhounds
sing that song
live with death
to blunt scythe
clutter and berating
Sign in brain
I fired
I did not know
that there should not watch
the look of its free base
cubes full of cherries
house was burned
under the black horizon
of mountains runnings
stairs to basement
anticelestial cover, escape from
azure blue and the author of evil
in an unknown universe
over the heads of population
in salvation pleas from greedy
live models death
in adversity hands Melno bone rosaries
and skin in a constant patter
uncertainty pleas for God's mercy
(2)
so I stepped heavily on the parapet,
the hole world was
tempting and glittered
in her white spring blossom budding
the sparse krucifixs apple
that just could not support
the fruits had matured
perhaps only plans
and the court under was so extensive,
that borders the river nedohlédneš,
even going back in time
the ringing of bells to charred beams
and I realized
no blood
just white lines
white nights roar
may return
darkness is the horror
what I flay boobs
to face your mama
nuzzling a kiss
pieces of light
have complained in tears
deep light
me not enough fiber
Dry eye is
and no sound
have mercy
I am a child .. boy
you strange night
Sire night
you hands motionless
dead eyes
I do not retreat space
but the space seeks to enter into me
take what is and has been for all his
He also entering into the consciousness
to his temple without thinking
feelings of purity and protection
count above all else,
yes I am above all there is no difference
between height and depth,
no more hate, hear
whiz bombs, just plangent vibration plates
tinfoil and silver rain,
wolf howling sirens PROFET death
from obscurity when he said
painful baby's crying
was the reaction of the country,
she managed to protest,
she bears no guilt maturation
ulcer hate people
that everything runs
according to the genetic script creator
and Providence
in progress is a long time to raise the sight
Disturbances dust on the horizon
in sight overcast darkness
child was God's torment
bell of his heart
alarm beats
and the child is still alive
Mom
your smell in me lights
Mom
I will not play
Mom
how to you get back?
when you're dead
I do what I lost?
over the ocean rocks and sand,
explosions of bombs carrying brightness
and death of vocal prayer,
already doing a river forests
flowers and meadows,
ripping wings off of butterflies and kill people
living and the dead because they love
which is not part of the
plan in terrible pain hate
which circles vengeful
wings to new heights
and deletion of eagles prey into valleys,
that shattered the stone
impact of silver bees, which deleted
to the ground two glowing bombs
as a gift neproviněným cities
and all brains rebuilt
second death in the same position of the same
all instant rafiček tower hours
hundreds of thousands of lives ..
(3)
known gust of gravity above the window sill,
still here on this side with all
who suffer from the presence
of new components,
because the days are
shameless and naked
naked as running around
aimlessly before eternity,
zmatenci without courage,
obviously unprepared to live this reality
aimlessly driven to the bottom of the abyss,
which is above our strength
it is futile
women melted words
unborn babies
so I raised you
and how much you bury it again
them well naked baby unborn
need to go back to mom
or is not retained in networks
does not hurt and is not worried about living
Mommy do not leave the
they leave and return
unborn soul
your love like repays
drop nothing yet ...
it is futile to what speech
when you can not hear, deaf
the blind, how serious are the reasons
why should death
so refined and dying so cramped,
whom they serve to shake
muscular exertion hulls
whine slipped drain
echo signals for warning
and the survivors are now history
decided to leave,
insisted wanted to lie
at the tip of blades cub
from the winds to the ground, leaning
pray for her baby
mother's fate ..
Give the sign of hope
water in the forest
's scale toss
and child zplodím
in their descendants,
children and grandchildren and ancestral
per age line forever
In this earth-friendly and cool
hot body and your face night
changed the corpses ..
devoid of any principles
waiting for the right moment,
without inhibitions
and religion in the magnetic valley
the insertion of two poles allow to distract
area networks in my universe
prayer intrude
the main vessels
in tones of songs
the need to be together
instead of the Bible
letters throbbing
unload your hands on the bench
and read .. read
what is not in us from the water
is the soul and faith
ground on which you walk
and merciful God ...
well of grief semidouble
view depends only on
whether you're a victim
or wave
what will run away into the sea
pour me raise over both
to another layer of sparkling rocks
in brightness unthinkable
where the blind see and the deaf hear
to step into a spring scented steam
to another being ..
(4)
This day was amorphous climb
disruption to the horizon
I stepped out of the window sill
to weightlessness without colour ground
above the dense green plane
adorned with red leaves
nádherností in May,
corolla pale pink spring
young apple trees
vybodkovalo ground below me,
after which the people rushed
schvátení persistent worries
none nevzhliadol over yourself
and his face was nerozjasnila
no not notice,
the sky is new, transparent glass
transparent way, you'll pass it along
in any levels and levels
just tighten a few minds want in
aware languish in himself ..
tons dreams imprisoned cemeteries
beautiful body
and great men
no you .. love!, does not tell
donated a rose
refuses earth gravity
already the first
birds fell into space
and inner strength to cope
state of things
over others
and above each other ..
@ ludwig jordan
